ISLAND

Island leží ve vodách Atlantiku, severním pobřežím se téměř dotýká polárního kruhu,
má rozlohu 103.000 kilometrů čtverečních a žije na něm zhruba 280.000 obyvatel. Většina z nich (asi 180.000) žije přímo v Reykjavíku a ostatní jsou rozptýleni v malých městečkách a farmách po pobřeží.

Island bývá nazýván zemí ohně a ledu. Je fakt, že ledu zde mají dost a dost, ledovce pokrývají 11% území, (největší ledovec Vatnajökull má rozlohu 8.400 kilometrů čtverečních), také sopek zde nemají málo (celkem asi 140, z toho 30 činných);
lávová pole se rozprostírají na 10 % území. Ale po návštěvě Islandu jsem pochopil,
že jenom slova oheň a led zdaleka nevystihují charakter zdejší přírody.

Uvažoval jsem tedy, které další přívlastky Islandu přiřadit.
Nabízí se země vodopádů, protože těch je tam spousta a jsou obdivuhodně krásné. Některé svojí mohutností a zabarvením vody do černa (od sopečného popela) až děsivé - třeba nejmohutnější Dettifoss.
Nabízí se také země pouští - naprostá většina islandského území nejsou idylické louky
s pasoucími se ovcemi, bílými domečky farem a miniaturními kostelíky, ale pouště,
kde najdete jenom kámen, kámen a kámen. Nejsou zde žádné stromy, keře,
ba ani tráva.

Tak jak vlastně Island pojmenovat?

Rozhodl jsem se pro - země neznámá. Island je lákavý, ale přece jenom „trochu z ruky“
a doba, kdy je možné Island navštívit a cestovat po něm, je v podstatě omezena na krátkou dobu několika týdnů „polárního dne“. Dny jsou v tuto dobu skutečně velmi dlouhé a v noci je prakticky pořád světlo. Také počasí v této době bývá k lidem milostivější.Moje první cesta byla skutečnou cestou do neznáma, i když jsem před tím přečetl vše, co bylo k sehnání, a řadu dní strávil nad rozprostřenou mapou.
Skutečnost předčila očekávání ve všech směrech. Island je neuvěřitelně nádherná
a zajímavá země.

Island je i zemí, která v sobě skrývá obrovské kontrasty a ke svým obyvatelům
je štědrá i krutá zároveň. Ještě na začátku 20. století žila většina jeho obyvatel
v „drnových chýších“ a trpěla obrovskou chudobou. Během posledních padesáti let
se Island dostal mezi šest zemí s nejvyšší životní úrovní na světě. Elektrické energie, jejímž zdrojem jsou vodní, ale zejména geotermální elektrárny, je nadbytek;
horkou vodou z hlubin země jsou vytápěny domy a leckde i vyhřívány chodníky.
Lidé bydlí v krásných domech, na tříčlennou rodinu připadají dvě auta …

Ale právě tady si člověk může snadno uvědomit, jak křehký je tento svět a jeho každodenní „jistoty“. V roce 1783 výbuch sopky Laki zahubil plnou pětinu obyvatel, následky této katastrofy jsou patrné dodnes. V roce 1996 výbuch podledovcové sopky Grímsvótn, vytvořil v krátké době veletok rovnající se Amazonce, který zcela zpustošil jihovýchodní pobřeží. Poslední výbuch sopky Hekly v roce 2000 přeměnil rozsáhlé území
v černou poušť, zasypal je sopečným popelem. To bylo včera… co může přinést zítřek?

Mnozí lidé mají ve zvyku odnášet si ze zemí, které navštívili, nějakou maličkost, třeba trochu písku či kamínek z pláže nebo úpatí pyramid. Udělal jsem to také a na vrcholu sopky Grábrók si do kapsy strčil kousek lávy. Průvodcem jsem byl však upozorněn,
že skřítci, kterými se Island jenom hemží, to nemívají rádi a mohou člověka začít zlobit
a způsobovat mu nejrůznější problémy. A dělají to tak dlouho, než člověk ten nicotný kamínek vrátí na původní místo. Stalo se…po první cestě na Island následovaly cesty další. Nejspíš to způsobili skřítci, kterým jsem sebral ten malý kousek jejich světa a který stále ukrývám v zásuvce nočního stolku. Ale i po několika cestách na tento ostrov, ztracený ve vlnách severního Atlantiku, stále cítím, že pro mne zůstává zemí tajemnou a neznámou, „Zemí na konci světa“, Ultima Thule, jak ji nazývali starověcí spisovatelé.

Fotografie v galerii představují jenom nepatrný zlomek toho, co lze na Islandu vidět,
ale snad se z nich alespoň částečně dá pochopit, jaký Island je. Fotografoval jsem přístrojem Pentax 645 N s objektivy 35 mm, 45-85 mm, 80-160 mm a 200 mm
a panoramatickým přístrojem Noblex 135 U.

Fotografie lze objednat.

Výstava fotografií „Island – země neznámá“ dosud byla v Třebíči, Moravském Krumlově, Brně, Hrotovicích, Jaroměřicích nad Rokytnou, Moravských Budějovicích, Praze a Ivančicích.

Přednášku s digitální projekcí viděli zájemci v Třebíči, Moravském Krumlově,
Brně, Oslavanech a Ivančicích.