Island - expedice
Cesty po Islandu
2001 a 2002 s cestovními kancelářemi
2003 soukromě letadlem a na Islandu půjčeným osobním autem
2004 lodí Nörrona z Dánska vlastním osobním autem s třídenní zastávkou na Faerských ostrovech
2005 lodí Nörrona z Dánska vlastním autem SUV Hyundai Santa Fe s třídenní zastávkou na Faerských ostrovech
2006 lodí Nörrona z Norska vlastním terénním autem Hyundai Terracan
2007 lodí Nörrona z Dánska vlastním terénním autem Hyundai Terracan s třídenní zastávkou na Faerských ostrovech
2008 lodí Nörrona z Norska vlastním terénním autem Hyundai Terracan
2009 lodí Nörrona z Dánska vlastním terénním autem Hyundai Terracan s třídenní zastávkou na Faerských ostrovech
2010 lodí Nörrona z Dánska vlastním terénním autem Iveco Massif. V tomto roce jsem byl na Islandu jako průvodce
CK Periscope u nového typu zájezdu - "Island autem cestou necestou s Janem Suchardou"
2011 lodí Nörrona z dánského Hirtshalsu vlastním terénním autem Iveco Massif. Také v tomto roce jsem byl na Islandu
jako průvodce zájezdů - "Island autem cestou necestou s Janem Suchardou"
Na Island se svým autem
Cestování terénním autem (vlastním nebo na Islandu půjčeným, což je však hodně nákladná záležitost) otevírá možnost poznat Island "do morku kostí".
Jedinou možností je loď Norröna faerské společnosti Smyril-Line. Ještě do roku 2008 se zájemci o cestu na Island mohli nalodit buď v dánském Hanstholmu nebo norském Bergenu. Pokud se plulo z Dánska (v sobotu večer), pak jste byli na Faerských ostrovech v přístavu Tórshavn pondělí ráno a museli jste na ostrovech strávit čas až do středy, kdy opět Norröna připlula (mezitím absolvovala cestu do norského Bergenu a do Skotska (před tím na Shetlandské ostrovy). Při plavbě z Bergenu (v úterý odpoledne) bylo možné se na Island dostat bez třídenní zastávky na Faerách - jenže do Bergenu je to z České kotliny o nějakých 500 km dál a muselo se ještě přeplout Baltské moře z německého Sassnitzu do švédského Treleborgu. Ať už jste volili kteroukoli z těchto variant, na Islandu jste byli nejdříve ve čtvrtek dopoledne.
Ale tomu už je konec. Od roku 2009 má Norröna nový plavební řád a už jenom pendluje mezi Dánskem, Faery a Islandem. Během týdne se stačí jednou otočit na Faery a jednou přes Faery na Island. Když odplujete v úterý z Dánska, jste na Islandu ve čtvrtek dopoledne a nemusíte už dělat tu několikadenní přestávku na Faerách. Pokud ji udělat chcete, pak prostě odplujete
z Dánska v sobotu večer – od půlnoci v neděli do středy odpoledne si procestujete Faerské ostrovy, pak se znovu nalodíte
a ve čtvrtek jste na Islandu. Jak prosté.
Počínaje rokem 2011 loď již neodplouvá z Hanstholmu, ale z Hirtshalsu na severu Dánska.
Jaké je cestování Norrönou?
Předně – i když je moře rozvlněné, loď moc nehoupe – je hodně velká a má stabilizátory. Pokud máte dost peněz, můžete se stravovat ve velmi luxusní restauraci (menu cca 200 dánských korun), pokud jich máte méně, můžete se stravovat v samoobslužné restauraci celkem s dobrým výběrem studených a teplých jídel – ceny jako o nás – jen v dánských korunách (tedy čtyřnásobné proti našim zvyklostem). A nebo můžete přežít ze svých vlastních zásob a rozhodně nebudete sami. Auto během plavby není přístupné, takže je nutné si všechny potřebné věci vzít sebou. Nocování na lehátkách v podpalubí (a to pod čárou ponoru, pod palubami, kde stojí auta) není příliš pohodlné - kajutky jsou pro 6 nebo 9 lidí – společné pro muže i ženy, což by tak nevadilo, jako spíš to, že všechny svoje věci musíte mít naházené na lehátku – jiný prostor tu prakticky není. Ale když cestuje člověk na Island, tak co by se nedalo vydržet, že? Ostatně v tom podpalubí – chtěl jsem napsat temném – ale to by nebyla pravda, protože je tu všechno světlé a i klimatizace funguje dobře, člověk jenom přespí. Vždycky pro několik kajutek je umývárna,
WC a sprchy (ale tohle je už rozdělené pro muže a ženy) a kapacita je dost velká, takže se tu nikdy fronta nestojí (tedy nevím, jak na dámském).
Na lodi je celkem dost místa, kde se relativně pohodlně dá trávit čas s knížkou, koukáním na televizi, u výherních automatů (ty jsou převážně obsazeny dětmi!!), při nákupech v TAX FREE shopu, dokončováním příprav na putování po Islandu atd. Ovšem, pokud je aspoň trochu slušné počasí, pak je asi nejlepší být na otevřené horní (osmé) palubě, kde jsou velké „skleníky“ proti větru. Tu a tam je možné vidět jinou loď, těžní věž na ropu a pokud budete mít kliku, tak i „cvičené“ delfíny (já je viděl jedenkrát – drželi pěkně skupinu a předváděli nádherné skoky přes vlny – skoro to vypadalo, že se předvádí na objednávku společnosti Smyril-Line).
To je všechno. Jo, není. Základní loděnka, když cestujete s autem, je tzv. autopaket – stojí zhruba 600 Eur jedním směrem
a v ceně je auto do 5 m délky a dva lidé, kteří spí na výše zmíněných lehátkách. Pokud v autě pojedete čtyři, tak za další dva se už připlácí asi jen 200 Euro, takže celkový průměr na jednoho je už docela snesitelný.
Fotografie v galerii se zvětší kliknutím a zároveň se zobrazí popisky.
Veškeré texty a fotografie jsou chráněny autorským zákonem a nelze je použít bez předchozího výslovného souhlasu.
Norröna
Island v roce 2011
Jestliže jsem loni napsal, že návštěvníci Islandu nezažili pořádnou zimu, vítr a déšť, letos tomu bylo přesně naopak. Už samotná zima byla velmi dlouhá a "jarní tání" se protáhlo do poloviny července. A k tomu na začátku července několik dní soustavně "islandsky" tj. vodorovně a za všech stran najednou - pršelo, tedy lilo. To mělo za důsledek, že v řekách bylo v této době mnohem více vody než obvykle a z toho pramenily i složitější podmínky při brodění. Však jsme také tahali z řeky auto (Ladu Nivu, která je na Islandu nazývána ruský Hummer) Američana, žijího na Islandu, který ztroskotal uprostřed větrné a deštivé noci na silnici F 225. Malá prezentace v pdf je zde. Některé vnitrozemské silnice byly otevřeny až v polovině července. Islandské léto se tontokrát smrsklo na druhou půlku července a začátek srpna. Ale již od druhého srpnového týdne začalo být velmi chladno a větrno. Tolik o počasí.
Sopečná aktivita, která loni zamotala hlavu leteckým dopravcům, se projevila i letos - i když v jiné podobě. Po několika letech se ozvala sopka Grímsvötn skrytá pod ledovcem Vatnajökull a zejména o sobě dala vědět obávaná sopka Katla ve východní části ledovce Mýrdalsjökull. Její erupce byla krátká, ale způsobila jökulhlaup (ledovcovou povodeň) na řece Múlakvísl - jen pár kilometrů východně od městečka Vík. A povodeň byla tak prudká, že smetla most na silnici RR 1 a elektrické vedení. Nebyli by to Islanďané, kdyby si nedokázali rychle poradit. Přes rozvodněnou a rozbouřenou řeku zřídili "přívoz" speciálním "autobusem", který byl schopen převézt 30 lidí a dvě osobní auta. Auta 4x4 byla odkázána na "objížďku" přes vnitrozemskou silnici F 208. Ale tenhle stav netrval dlouho - ani ne za týden byl přes řeku postaven nový, byť provizorní most. Na to, že Island nemá armádu, ženisty, válečné zásoby v podobě stavebnicových vojenských mostů je to výkon, před kterým se musí smeknout.
Se sopečnou aktivitou souvisí i další "novinka" - v oblasti, která je nejvíce ohrožena potenciálními (a očekávanými) erupcemi sopek - tedy na jihu, se objevily nové informační tabule s prostory možných ledovcových povodní a směry úniku do bezpečí. Ve stejném duchu jsou k dispozici na mnoha místech informační letáky. (Na konci srpna islandská vlada přijala plán opatření pro případ rozsáhlých sopečných erupcí.) Takže - zdá se - islandská příroda po řadě realtivně klidných let, začíná "cenit zuby". A s tím musí počítat nejenom Islanďané, ale i turisté.
Nově projeté cesty:
1/ Siglufjardarvegur. Nečíslovaná silnice (dříve s číslem F 793) vedoucí ze Siglufjörduru přes horský průsmyk Siglufjardarskard na západní pobřeží k farmě hraun. Silnice byla vybudována v roce 1946 a byla prvním silničním spojením rybářského městečka s okolním světem. Po vybudování tunelu Strákagöng (západně od Siglufjörduru - nezaměňovat s novým tunelem, který stavěl Metrostav, a který spojuje města Siglufjördur a Olafsfjördur) ztratila svůj význam.
2/ Nečíslovaná silnice obkroužující jeden z "prstů" Západních fjordů mezi fjordy Dýrafjördur a Arnarfjördur, vedoucí okolo majáku Hamar a bývalé farmy Svalvogar, podle níž dostala i své jméno - Svalvogarvegur. Ve své severozápadní části je zaříznuta do prudkého horského svahu a každý řidič se tady jistě modlí, aby nepotkal žádné auto v protisměru (my jsme zde nepotkali žádné) protože míjení by bylo pořádným brnkáním na nervy účastníků. V jihozápadní části je úsek, vedoucí po mořském pobřeží pod skalním převisem. Průjezdnost silnice je závislá na výšce přílivu, jak upozorňuje tabule na obou koncích - bohužel jenom v islandštině, ostatně navigace zde ukazovala, že jedeme vodou.
3/ Nečíslovaná silnicie odbočující z F 903 poblíž oázy Hvannalindir směrem na jih k ledovci Vatnajökull a soutěsce s horkými prameny Hveragil. Cesta je místy dosti těžká - vede přes lávové jazyky. Úsměvné je umístění značky "parkoviště" na jejím konci před hlubokou skalní průrvou. Cesta je dlouhá 26 km a zabere zhruba dvě hodiny. Návrat zpět je možný pouze stejnou cestou.
4/ Nečíslovaná cesta - odbočka ze silnice F 88 podél pohoří Herdubredartögl na západní úpatí Herdubreid, odkud je východisko k pěším výstupům na tuto sopku. Cesta je dlouhá 12 km, místy s obtížnými úseky v lávovém poli.
... a pár fotografií:
