Island - expedice

Cesty po Islandu

2001 a 2002 s cestovními kancelářemi
2003 soukromě letadlem a na Islandu půjčeným osobním autem
2004 lodí Nörrona z Dánska vlastním osobním autem s třídenní zastávkou na Faerských ostrovech
2005 lodí Nörrona z Dánska vlastním autem SUV Hyundai Santa Fe s třídenní zastávkou na Faerských ostrovech
2006 lodí Nörrona z Norska vlastním terénním autem Hyundai Terracan
2007 lodí Nörrona z Dánska vlastním terénním autem Hyundai Terracan s třídenní zastávkou na Faerských ostrovech
2008 lodí Nörrona z Norska vlastním terénním autem Hyundai Terracan
2009 lodí Nörrona z Dánska vlastním terénním autem Hyundai Terracan s třídenní zastávkou na Faerských ostrovech
2010 lodí Nörrona z Dánska vlastním terénním autem Iveco Massif.  V tomto roce jsem byl na Islandu jako průvodce
           CK Periscope u nového typu zájezdu - "Island autem cestou necestou s Janem Suchardou"  
2011 lodí Nörrona z dánského Hirtshalsu  vlastním terénním autem Iveco Massif.  Také v tomto roce jsem byl na Islandu
           jako průvodce zájezdů  - "Island autem cestou necestou s Janem Suchardou"  
 2012 lodí Nörrona z dánského Hirtshalsu vlastním terénním autem Iveco Massif. I v tomto roce jsem byl na Islandu
           jako průvodce dvou zájezdů - "Island autem cestou necestou s Janem Suchardou"  
 2012 - v září jsem byl na Islandu ještě jednou jako průvodce zájezdu CK Periscope Skandinávie "Sedm divů Islandu". Podzimíní (a v Landmannalugaru  zcela zimní) Island má docela jiné kouzlo než v létě.

2013 v létě lodí Norröna z Dánska přes Faerské osrrovy, kdy jsem pobýval tři dny. V tomrto roce jsem cestoval s novým vozem Pathfinder s určitými úpravami - ochranné plechy Asfir na spodku vozu, zvýšené sání TJM a péra  a tlumiče Old Menu.Také vnitřní úprava vozu doznala nějakých změn - umožňuje během několika minut přestavbu na lůžkovou úpravu se vším pohodlím. Všechny úpravy se osvědčily v praxi. Také v tomto roce jsem vedl zájezd do vnitrozemí.

2013 - v září jsem vedl zájezd Island 55+ (letecky z Prahy) a po jeho skončení jsem zůstal na Islandu ještě deset dní a cestoval s mým kamarádem Filipem jeho autem Vobludou (= upravená Toyota Hilux) a když Filip odletěl do Česka, vezl jsem jeho auto do Česka zase mojí oblibenou Norrönou. Podzimní Island byl neuvěřitelně krásný, i když polární září jsme pořádně nezastihli. Takže příště...

2014 v létě opět lodí Norrönou z Dánska, tentokrát společně s manželským párem ze severních Čech, kterým jsem dělal průvodce . Cestovali svým terénním vozem Pajero a i když nám v něktkerých dnech počasí příliš nepřálo (tj. lilo jako z konve, vodorovně a za všech stran najednou), snášeli všechno statečně a s úsměvěm a Island si dokonce zamilovali.

2014 na konci září přímým letem z Prahy v  době kdy intenzivně erupovala sopka Bárdarbunga. Polární záře se neukázala, ale zato zasněžené hory v jižní části vnitrozemí všechno vynahradily.

2015 první týden v květnu. Vedl jsem zájezd Island 55+. Asi nejhezčí pohled byl z letadla na islandské vnitrozemí, které bylo kompletně pod sněhem. I v oblasti jihozápadu Islandu, kdej sme se pohybovali, byly hory pod sněhem, což jim dodávalo obzvláštní půvab.Ale jinak krjaina byla dost podobná té podzimní, tráva hnědá, nikde ani stopy po letní či jarni zeleni. Zato počasí se vyznamenalo - celých pět dní plechové nebe bez jediného mráčku. Jen na Kap Dyrhoaley příšerně fučelo a padal déšť se sněhem. Aspoň turisté uvěřili, že na Islandu nesvítí jenom sluncesmiley.

2015 v létě jsem strávil na Islandu šest týdnů a byly to asi nejdrsnější týdny, jteré jsem za těch 15 let na Islandu zažil. Zima byla nejdelší a s největším množstvím sněhu asi za 30 let, a léto nejstudenější asi za 15 let. Však také skoro celé vnitrozemí bylo zavřené ještě na konci července a některé vnitrozemsiké silnice (např. F 208) byly otevřeny jen díky tomu, že silničáři profrézovali ve sněhu průjezdy. Na štěstí cesta k novému lávovému poli Holuhran z osm měsíců trvající erupce byla otevřená. takže jsme se mohli po nejčerstvější islandské lávě projít a osahat si ji. Je ostrá jako rozdrcené sklo. A protože láva přehradila jeden z přítoků řeky Jökulsá á Fjöllum a protože je pořád horká (v jednom metru má ještě přes sto stupňů C) tak nak onci lávového pole vytéká horká voda - tak akorát na přírodní koupel. A nebyli by to Islanďané, kdyby tento zbrusu nový přírodní termální bazén hned nazačali využívat. (Fotografie z letošního letního pobytu na Islandu jsou na mém photoblogu zde.

2015 V říjnu jsem vedl zájezd CK Periscope s názvam Za polární září...  No, a když už měli klienti zaplacený nemalý peníz, to by bylo, aby nebylo... Aurora borealis se objevila hned první noc. Díky tomu, že jsme bydleli daleko od nejbližšího města (asi 30 km od Selfossu), tak nebyl nikde světelný smog a polární záře byla krásně viditelná. Divadlo na obloze trvalo asi tři hodiny. Fotografie jsou zde.

2016  Na konci dubna jsem vedl zájezd CK Periscope Skandinávie Island 55+, počasí nám přálo až na jeden den, tedy dopoledne, kdy byl výlet z Reykjavíku na pozorování velryb. Nejen, že velryby se neukázaly, jen asi tři delfíni, ale loď sebou v šílením větru tak strašně házela, že prektivky nikomu nepomohl ani zdarma rozdávaný islandský kinedril. Brrrr...  Zato tentýž den odpo jsme se vypravili do hor nad Hveragerdi - údolí Reykjadalur, kde jsme si obnovili sily koupáním v horkém potoce. Takže příšerný dopolední příšerný zážitek byla záhy zapomenut. 

2016 V létě jsem strávil na Islandu rovné dva měsíce, takže vůbec nejdelší dobu na jeden "zátah".  A tradičně svým autem a lodí Norrönou.  Letošní léto - na rozdíl od minulých dvou - už nebylo tak studené a plné sněhu. Jen první dva týdny poněkud více pršelo, ale pak už bylo opravdu letní počasí. S přáteli jsme procestovali křížem krážem vnitrozemí a poslední dva týdny patřily severu Islandu. Fotografie jsou zde. Protože na Islandu škola začíná dříve než u nás, byly kempy koncem srpna prakticky prázdné. Ale na druhé straně je potřeba říct, že se na Islandu každý rok významně zvětšuje počet turistů - je v roce 2015 zhruba půldruhého milionu. A že sem cestují i turisté z docela vzdálených destinací, to je už jenom logická součást tohoto trendu. Fotografie jsou zde. A konec srpna byl už ve znamení přicházejícího podzimu - krajina se začínala oblékat do podzimních barev  A na severu jsem si udělal další "zářezy na pažbě" návštěvou míst, která jsem dosud neznal. Monumetální skály Karl a Kerling v kaňonu řeky Jöklsá á Fjöllum, vrchol skalního ostrohu Eyjan v Ásbyrgi a krásné vodopády Hólmárfossar. Na severu v Reykjadiskuru jsme zažili nádherný západ slunce. Fotky jsou zde. Už od začátku července byly všechny vnitrozemské silnice otevřené, takže nebylo nutné měnit předem přirpavené itineráře. Jediné nepříjemné překvapení znamenala řeka Bláfjalakvísl na konci silnice F 261 severně hory Hattfell, která byla tak rozvodněná, že i na webu islandské správy počasí viselo varování pro pěšáky na treku Landmannalaugar - Tórsmork. Brod přes ní, byl v minulých letech vždycky "ízi" a hezky fotogenický, protože nedaleko se vypíná krásná zelená hora Stóra - Súla. Leč - rozvodněná řeka vymlela uprostřed brodu hluboké koryto, takže brodění autem byl docela adrenalinový zážitek a pěšáci (vůbec jsem jim nezáviděl) většinou brodili asi sto metrů proti proudu od brodu. Jeli jsme tudy dvakrát a vždycky to bylo kapánek nepříjemné.

2016 A v posledním týdnu září jsem vedl opět zájezd Periscopu - s názvem Za polární září na Island. Byli jsme jenom malá skupinka - 13 klientů, řidič Tomáš a já, takže to byl téměř rodinný výlet. První tři noci jsme bydleli daleko od civilizace v hotelu Selid - což je přebudovaný ovčín u farmy. Moc hezké to tam bylo a i nejbližší okolí je pěkné - řeka v hlubokém kaňonu, výhled na Heklu. Polární záře se ukázala až třetí noc, kdy jsme už nedoufali, že ji tentokrát uvidíme. Nebyla až tak silná, jako v roce 2015, ale BYLA!
A úžasná byla návštěva tradičního místa zájezdů - Tingvelliru, kde byla okolní krajina doslova neuvěřitelně zbarvená.

2017 V létě jsem na Islandu strávil téměř pět týdnů. S kamaradém jsme procestovali severozápad Islandu - s plavbou na ostrov Drangey, Západní fjordy s plavbou na ostrov Grímsey poblíž Drangsnes, Snaefellsneský poloostrov (ten bohužel za mizerného počasí) a poloostrov Reykjanes. Po několika letech jsem opět navštívil ostrov Heimaey ve Vestmanských ostrovech.
Na přelomu července a srpna jsem vedl specializovaný zájezd CK Periscope auty 4x4 po jižní části islandského vnitrozemí. Projeli jsme krásné a zajímavé cesty Fjallabak Nyrdri a Fjallabak Sydri, přes desítky brodů jsme se "probojovali" do Gódalandu a pokořili jsme i sopku Laki. Jedinou trasou po normální silnici byla cesta k ledovcovému jezeru Jökulsárlón na jihovýchodě Islandu.
​A než jsem odplul z Islandu, stihl jsem si splnit několikaletý sen - dojet autem až na vrchol hory Breidbakur na západním břehu jezera Langisjór. Už jsem se o to před lety pokoušel, ale pro vichřici jsem se tenkrát z poloviny cesty vrátil - tentokrát to krásně vyšlo. Fotografie jsou zde.

 

2017  V září jsem se spolupodílel na vedení zájezdu pro přátele firmy jednoho mého kamaráda. Bylo nás 16 a 4 auta - 2 Hiluxy a 2 Land Cruisery. Také tentokrát jsme cestovali výhradně po vnitrozemí, ale volili jsme i cesty málo užívané a velmi obtížné - východní cesta okolo hory Miklafell na Laki, Fjallabak Sydri,  Faxasund a zejména cesta do geotermální oblasti Hrafntinusker. 

2017  Tečkou za letošní sezónou a třešničkou na dortu byl čtrnáctidenní pobyt na Islandu v říjnu. Tentokrát jsme objeli celý Island po RR 1, ale také po silnici Kjölur dojeli až do Kerlingarfjöll a geotermální oblasti Hveravellir - návrat byl trochu složitější, protože jsme se vraceli už ve sněhu. Podařilo se nám též projet kus jižního vnitrozemí - silnici F 208. A na závěr jsme objeli Snaefellsnesský poloostrov - ale i když po celou dobu bylo docela slušné počasí - i s nezbytným mrazem, tak na Snaefellsnesu bylo jen o fous lépěji než v létě - to jest nelilo, ale jinak byly mraky na zemi. 

2018  Léto na Islandu bylo tentokrát docela mokré. Přivitala mne děsná vichřice s lijákem na severovýchodě ostrova, ale pak se počasí trošku umoudřilo. Nicméně, více bylo dnů, kdy ležely mraky skoro na zemi a protivně mžilo. Slunečných dní bylo jen několik, což ovšem neznamená - že by na Islandu nebylo krásně. Po letech jsem opět zavítal na poloostrov Langanes, na jeho začátku objevil ztroskotané letadlo - trochu podobné tomu na jihu, z nějž se nyní stala turistická atrakce. Tady na severu nebyl nikdo. Podle tipu z loňského řijna od majitelky penzionu ve Hvammstangi jsem objevil soutěsku s vodopádem Kulgljúfur. Já zde byl prvně, ale jinak je to místo relativně dost navštěvované - byl zde autobus a asi pět aut - takže jsem se opět přesvědčil, že takových míst, která jsem dosud nenavštívil je na Islandu ještě dost a dost. Dobrý důvod se vracet. Na rozdíl od předchozích let jsem měl víc času na fotografování, tak jsem se "vrátil" o pár desítek let dozadu a fotografoval vesměs černobíle. Svoji znalost skanzenů jsem si rozšířil o Laufás - nepříliš daleko od Akureyri.

2018  Na konci září jsem provázel zájezd CK Periscope "Za polární září". Polární záře se sice ukázala, ale byla hodně slabá, zato na jihu na Dyrhólaey u majáku byla tak silná vichříce (plus liják), že se nedal pomalu udělat ani krok. Takový vichr jsem zde ještě nezažil a vlny na černé pláži byly opravdu děsivé. Ale jinak nám byli skřítci nakloněni - po zbývající dny bylo hezky.

2019  Konečně jsem navštívil Island uprostřed zimy – na deset dní v únoru.. Na jihu byla krajina pod sněhem a většina vodopádů byla malebně zamrzlá (Gullfoss, Uridafoss, Hjápárfoss, Oxarárfoss). Černá pláž u víku byl úžasná hlavně díky obrovským vlnám. Úplně jinak se ukázal Snaefellsnesský poloostrov, kde sníh téměř nebyl, zato vichr ano, a zasněžené byly jen vrcholky hor. Ale i to mělo svůj půvab. Na jihu bylo i nečekaně mnoho turistů – snad z 90% z asijského kontinentu. Mnozí na Island cestují proto, aby si zde nechali pořídit svatební fotografie.

Jezdili jsme autem z půjčovny – Dusterem, který se i na ledem pokrytých silnicích choval báječně – díky hrotům na pneumatikách. U nás nejsou dovoleny, ale na Islandu by se bez nich asi nedalo vůbec jezdit.

 

2019

Letní pobyt na Islandu trval rovných sedm týdnů (červenec, srpen). Podle dlouhodobé předpovědi z jara mělo být léto na Islandu mimořádně teplé (snad nejteplejší za posledních 20-30 let) a zároveň – zejména na jihu, mimořádně vlhké. Vyplnila se první polovina předpovědi – bylo opravdu nezvyklé teplo, ale zároveň i sucho. V důsledku toho měly horské řeky minimum vody, takže jejich brodění bylo „procházkou růžovým sadem“, zato ledovcové řeky díky tání ledovců ve slunečném, počasí, měly vody abnormálně mnoho a jejich brodění bylo docela adrenalinové. Např. na silnici F 249 do Gódalandu a Tórsmorku, kde je brodů přes ledovcové řeky opravdu hodně, to bylo někdy na hraně.

A teplé a suché počasí mělo ještě jeden důsledek – ve vzduchu po většinu dní byla prachová mlha a byly časté písečné „bouře“. To se prach dostal opravdu všude – snad i do neotevřených konzerv.

Většinu doby jsou strávil na západě, jihu a hlavně na západních fjordech. Tam jsem projel několik dosud neabsolvovaných cest a objevil tak pro sebe krásná místa dosud nedotčená turistickým ruchem. Úžasným zážitkem byla i před více než sto lety ztroskotaná dánská obchodní loď na jižním pobřeží. 

      

       

 

 

 

2019 Deset dní na přelomu září a října bylo skvělou tečkou za letošní islandskou sezónou. Polovičku z té doby jsem vedl zájezd CK Periscope Za polární září, který se vydařil po všech stránkách – sešla se výborná parta lidí, měli jsme vynikajícího řidiče Tomáše, počasí bylo neuvěřitelně krásné (plechové nebe, teplo, prakticky bezvětří) a polární záře se ukázala v celé své kráse.
V dalších dnech jsem cestoval většinou ve vnitrozemí. Počasí už nebylo na jedničku s hvězdičkou, ale pořád na jedničku. Kromě známých míst a cest (silnice F 88, F 910 – východní část, F 902, F 903, F 336 aj.) jsme projeli i nečíslované cesty západně od adrenalinové silnice F 337.

 

2020

Rok 2020 v historii nejspíš ponese název  Rok covidu.  Pandemie silně omezila možnost cestování po světě a já, ač měl koupenou loděnku již od minulého roku, jsem prakticky do posledních dnů nevěděl, zda se mi podaří na Island dostat. Ale dobře to dopadlo, Dánsko umožnilo průjezd přes své úzermí do přístavu a já mohl 14. července odplout a o dva dny později stanout opět na půdě Islandu. Ještě v přístavu jsem musel absolvovat test na koronavirus (za 1.500 Kč) a pak už jsem mohl po Islandu volně cestovat. Byla to moje 20. sezóna a celkem 32. cesta. Na Islandu bylo minimum turistů, z asijských zemí žádní, tak jsem si připadal jako při svých prvních cestách v letech 2001-2004. Prázdná parkoviště, žádné autobudy, skoro prázdné kempy. Během pěti týdnů jsem prejl jak vnitrozemí, tak navštívil i vzdálené Západní fjordy. Po více než deseti letech jsem znovi projel celou vitrozemskou silnici F 210 i s jejími zrádnými brody na řece Markarkfljót a Kaladklofskvísl. V poušti Maelifellsandur mne zastihla prachová mlha, takže se mi "podařilo" dvakrát sjet mimo cestu. Krásné počasí jsem měl u vodopádu Bebafoss i při návštěvě Gódalandu a Tórsmorku. Cesta F 249 ale byla docela výživná - v brodech bylo hodně vody a v jednom jsem málem zůstal. 

Ani cesta zpátky na kontinent nebyla úplně jednoduchá - moře mezi Islandem a Faerskými ostrovy bylo docela dost rozbouřené a tak nejlepší poloha byla vleže v kajutě. Ale co by člověk nesnesl kvůli návštěvě Islandu, že? Bohužel se situace s koronavirem na podzim zase hodně zhoršila a tak jsem musel "odpískat" plánovanou cestu na přelomu září a října.

A pár fotek...

 

 

 

2021

A další rok covidu! I když v roce 2021 přece jen trochu jiný. Na Island šlo cestovat celkem bez porblémů, pokud byl člověk očkován (jiné varianty jsem nezkoumal). Jen při nalodění v Hirtshalsu kontrola očkocertifikátu a pak na Norröně konrtrola, jeslti člověk vyplnil islandský příjezdový formulář. Díky nírnějším vstupním podmínkám se na Island vrhly cestovní kanceláře se svými klienty, takže nebyl tak liduprázdný jako v předchozím roce, ale zdaleka ne tak přeplněný jako před covidem.

Od přátel jsem dostal něolik tipů na místa, která jsem neznal a tudíž i dosud nenavštívil. Kaňony Studlagil a Sigöldugljúfur, ohromující lávové útvary Seljahjalagil a Červené oko - Rauðauga. To bylo tedy opravdu parádní. Více fotek z tohoto místa je zde. No, a samozřejmě nemohla chybět "návštěva" nové a pořád aktivní sopky v oblasti Geldingadalur. Fotek jsem několik pořídil, i když podmínky nebyly příliš ideální, ale podstatné je být při tom, vidět to vlastní oči. A zážitek to opravdu je.

A ještě "drobnost" k létu 2021 - červenec byl na Islandu údajně nejteplejší za 100 let, za šest týdnů pobytu bylo jenom několik málo dní deštivých, většinou bylo i v noci tak teplo, že můj oblibený spacák pro drsné severské podmínky zůstaval většinou rozepnutý, nebo sloužil jen jako deka. 

A málem bych zapomněl - Norröna prošla v prvních třech měsících velkou rekonstrukcí, nebo - chcete-li - revitalizací. Všude nové koberce, krásná výzdoba velkoplošnými fotografiemi z počátku minulého století z Faerských ostrovů, nová vyhlídková restaruace na nově zřízené desáté palubě se skleněnými stěnami, nové uspořádání otevřené deváté paluby. Prostě se to povedlo.

A pár fotek...

 

 

2022

Konečně covid skončil, nebo se alespoň stáhl do ústraní a bylo možné cestovat bez všelijakých omezení. Takže opět Island! Tentokrát na šest týdnů. Začátek měl trochu zádrhel - kamarád si nedal říct, aby se svým autem nevjížděl do sněhu a zůstal tam. Takže následovala "bojovka" s vyprošťováním. Dvě spojené kurty - celkem 30 metrů a tahání do knpce mým autem. Brrr... No a při té námaze jsem si vyrobil kýlu, která mě pak po zbytek pobytu čím dál intenzivněji trápila, takže byl pro mě problém jít delší trasu pěšky. No, stanou se horší věci. 
Čtrnáct dní jsem doprovázel ostravskou grupu mých přátel - většinou po vnitrozemí. I když v závěru jejich pobytu jsme nemohli pro velké lijáky absolvovat plánovanou cestu Fjallabak Syrdri (měli vypůjčené Dustery). 
Závěr  pobytu patřil návštěvě Západních fjorů a mého oblíbeného Djúpavíku a potom Muzea sleďové éry v Siglufjörduru - seznámení s ředitlekou muzea Anitou, která připravila úžasnou knihu ze starých fotografií o historii Siglufjörduru s islandským a anglickým textem. Dostal jsem jeden výtisk ????.

A pár fotek: 


 

 

2023 - léto

Po coviudovém "půstu" už byl letos Island opět přeplněný zahraničními turisty. Ale i Islanďané, kteří při covidu nemohli cestovat na své oblíbené Kanárské ostrovy a do Ameriky a začali trochu více poznávat svůj ostrov,  u tohoto zvyku zůstáváají a kempy jsou jich plné. samozřejmě, zejména ty, které jsou dostupné obytnými auty nebo velkými přívěsy. Takže vnitrozemí zůstává z převážné většiny návalu návštěvníků ušetřeno - samozřejmě s výjimkou Landmannalugaru - tam je plno pořád. První půlka pobytu patřila vnitrozemí na jihu - cesty F 210, Bebafoss, Raudibotn, Faxasund, odlehlý vodopád Dynkur, Gódaland, ale také Vestmanské ostrovy. Ve druhé půlce jsem byl zase na WF, kde mimo jiné opuštěšná rybářská vesnice Seljanes, a pak se v Siglufjörduru zúčastnil slavnostního odhalení památníku ženám, které v době sleďové horečky pracovaly v rybárnách. A v závěru jsme zabrousil i na Východní fjordy, kde jsem nebyl léta.

Několik fotek...

 

2023 - říjen

A po čtyřech letech opět podzimní Island (naposledy ještě jako průvodce v roce 2019). Island nezklamal - krásně vybarvené břízky, keře, kytičky na lávě a kopce, jakoby už v zimě. Nádherná atmosféra okolo řeky Sandá, v údolí Gjáin, ale také na návrších mezi Laugarvatnem a Tingvellirem a samozřejmě na mém oblíbeném mnístzě Sandfell. Ale nebyla enom idylka - několik dní byly skoro na celém Islandu neskutečně silné vichřice, takže mnohé silniice včetně hlavní okručžní RR 1 byly natvrdo uzavřeny a záchranáři a policie do těchto úseků nepustila "ani myš". 

Několik fotek...

 

 

 

Na Island se svým autem

Cestování terénním autem (vlastním nebo na Islandu půjčeným, což je však hodně nákladná záležitost) otevírá možnost poznat Island "do morku kostí".

Jedinou možností je loď Norröna faerské společnosti Smyril-Line. Ještě do roku 2008 se zájemci o cestu na Island mohli nalodit buď v dánském Hanstholmu nebo norském Bergenu. Pokud se plulo z Dánska (v sobotu večer), pak jste byli na Faerských ostrovech v přístavu Tórshavn pondělí ráno a museli jste na ostrovech strávit čas až do středy, kdy opět Norröna připlula (mezitím absolvovala cestu do norského Bergenu a do Skotska (před tím na Shetlandské ostrovy). Při plavbě z Bergenu (v úterý odpoledne) bylo možné se na Island dostat bez třídenní zastávky na Faerách - jenže do Bergenu je to z České kotliny o nějakých 500 km dál a muselo se ještě přeplout Baltské moře z německého Sassnitzu do švédského Treleborgu. Ať už jste volili kteroukoli z těchto variant, na Islandu jste byli nejdříve ve čtvrtek dopoledne.

Ale tomu už je konec. Od roku 2009 má Norröna nový plavební řád a už jenom pendluje mezi Dánskem, Faery a Islandem. Během týdne se stačí jednou otočit na Faery a jednou přes Faery na Island. Když odplujete v úterý z Dánska, jste na Islandu ve čtvrtek dopoledne a nemusíte už dělat tu několikadenní přestávku na Faerách. Pokud ji udělat chcete, pak prostě odplujete z Dánska v sobotu večer – od půlnoci v neděli do středy odpoledne si procestujete Faerské ostrovy, pak se znovu nalodíte
a ve čtvrtek jste na Islandu. Jak prosté.

Počínaje rokem 2011 loď již neodplouvá z Hanstholmu, ale z Hirtshalsu na severu Dánska.

Jaké je cestování Norrönou?

Předně – i když je moře rozvlněné, loď moc nehoupe – je hodně velká a má stabilizátory. Pokud máte dost peněz, můžete se stravovat ve velmi luxusní restauraci (menu cca 200 dánských korun), pokud jich máte méně, můžete se stravovat v samoobslužné restauraci celkem s dobrým výběrem studených a teplých jídel – ceny jako o nás – jen v dánských korunách (tedy čtyřnásobné proti našim zvyklostem). A nebo můžete přežít ze svých vlastních zásob a rozhodně nebudete sami. Auto během plavby není přístupné, takže je nutné si všechny potřebné věci vzít sebou. Nocování na lehátkách v podpalubí (a to pod čárou ponoru, pod palubami, kde stojí auta) není příliš pohodlné - kajutky jsou pro 6 nebo 9 lidí – oddělené pro muže a ženy, a všechny svoje věci musíte mít naházené na lehátku – jiný prostor tu prakticky není. Ale když cestuje člověk na Island, tak co by se nedalo vydržet, že? Ostatně v tom podpalubí – chtěl jsem napsat temném – ale to by nebyla pravda, protože je tu všechno světlé a i klimatizace funguje dobře, člověk jenom přespí. Vždycky pro několik kajutek je umývárna,
WC a sprchy a kapacita je dost velká, takže se tu nikdy fronta nestojí (tedy nevím, jak na dámském).

Pokud si ovšem chcete připlatit, asi o třetinu více, pak je ideální cestovat v kajutách, které jsou na páté až osmé palubě. Tady je "hotelový" komfort  - každá kajuta má svoji toaletu, lužka jsou povlečená...

Před cestou je nejlépe se podívat na aktuální ceny na webu společnosti Smyril line. Bohužel, rok od roku notně rostou. sad

 

Na lodi je celkem dost místa, kde se relativně pohodlně dá trávit čas s knížkou, koukáním na televizi, u výherních automatů (ty jsou převážně obsazeny dětmi!!), při nákupech v TAX FREE shopu, dokončováním příprav na putování po Islandu atd. Ovšem, pokud je aspoň trochu slušné počasí, pak je asi nejlepší být na otevřené horní (osmé) palubě, kde jsou velké „skleníky“ proti větru. Tu a tam je možné vidět jinou loď, těžní věž na ropu a pokud budete mít kliku, tak i „cvičené“ delfíny (já je viděl jedenkrát – drželi pěkně skupinu a předváděli nádherné skoky přes vlny – skoro to vypadalo, že se předvádí na objednávku společnosti Smyril-Line).

Fotografie v galerii se zvětší kliknutím a zároveň se zobrazí popisky.

Veškeré texty a fotografie jsou chráněny autorským zákonem a nelze je použít bez předchozího výslovného souhlasu.

 

Norröna

Přistávací manévr v Hanstholmu
Naloďování - rampa ze 3. na 4. palubu
Auta na palubě č. 4 a 4a
Lodní recepce
Odpočinkový prostor na palubě č. 5
Samoobslužná restaurace
V baru
Osmá paluba
Zastávka na Fearských ostrovech
Otevřená paluba na přídi
Těžní věž v severním Atlantiku
Denní bar na osmé palubě
Osmá paluba
Někdy je problém svoje auto najít
Paluba s auty před vyloděním
Norröna vplouvá do Seydisfjörduru
Pohled na Seydisfjördur
Otevírání rampy v Seydisfjörduru
Sklápění rampy mezi palubou č.4 a č. 4a
Island! Vylodění v Seydisfjörduru.
 

... a pár fotografií:

Cesta z Drekagilu na Askju
Kaldera Askji pod sněhem
Zamrzlé jezero Öskjuvatn
Parkoviště na Askje - v pozadí Herdubreid
Svalvogavegur - severní začátek
Svalvogavegur - severozápadní úsek
Svalvogavegur - severozápadní úsek
Svalvogavegur - severozápadní úsek
Svalvogavegur - cesta po pobřeží
Svalvogavegur - cesta po pobřeží
Svalvogavegur - cesta po pobřeží
Jedeme po suchu nebo vodou?
Svalvogavegur - skalní brána
Cesta k Hveragilu
Cesta k západnímu úpatí Herdubreid
Stržený most na Múlakvísl
Provizorní most přes Múlakvísl
F 902
F 903
Austurleid F 910
Austurleid F 910
Austurleid F 910
Austurleid F 910
Austurleid F 910